teamd.blog.cz // v zastoupení

Pro Z., protože některé věci je lepší mít i na papíře. 180413 Přísahala bych, že jsem si rozměry někam napsala, ale nemůžu to najít. Z jiné fotografie vyvozuji 155×105 mm (vím, že to bylo něco "kulatého" :)). Tužka, akvarelové pastelky, trocha Centropen document lineru (0,1) a kapička lepidla; výlov z fakebooku jako předloha.

Vyměnila jsem ruce některých za ruce jiných, půlnoci provolané za půlnoci probděné, běh po centru za jízdy mimo ně a jízdy po centru za noční procházky; Chybí mi lidé, se kterými jsem se bavila, lidé, se kterými jsem vlastně nikdy pořádně nemluvila, pojem o čase a umění nepanikařit; Zapomínám jména známých /míst, předávat, co je záhodno předat, významy drobných gest a konverzací a jaké to je nebudit se bolestí, jednat zodpovědně, ... Všechno je postavené na hlavu, jen mi to zřejmě zatím pořádně nedochází.

Pár dní před koncem roku 2017 jsem si odpracovala svou poslední směnu na recepci a p(r)obíhací trase kolem ubytovacích zařízení. Bylo už načase, ne-li dlouho po umíráčku - ačkoli jsem se k existenci nového pracoviště vyjádřila velmi jasně ( a to opakovaně... ), vedení se usneslo, že je jim názor člověka, co to všechno musí obíhat, poněkud u prdele: bylo sice odsouhlaseno, že starost o nové místo bude prioritně jejich záležitostí a že na mě to spadne jen ve "výjimečných případech" ( = kdyby náhodou ani jeden z oněch dvou lidí neměl kvůli jiným věcem čas ), ale v praxi se stalo to samé, co při zahájení provozu druhého podniku - bez jediného vyjádření nebo bez ohledu na realizovatelnost bytí v jeden okamžik na dvou, natož třech místech najednou "se" to prostě sesypalo mezi mé povinnosti. Deal with it. Krásný příklad tohoto přístupu z mého předposledního dne: Dopoledne přichází esemeska se žádostí o započetí směny o hodinu dříve, na což kývnu. Vcházím do budovy nějakých...

Mít k myšlenkovým pochodům nějaký soundtrack je pěkné, ovšem jen pokud nehraje to samé pořád dokola. Naštěstí se (alespoň ty "mé") neodbytné melodie dají pořád chytit do jednoduché pasti z papíru, tužky a půllitru. Na to, jak hezky optimisticky na prvních pár (desítek) poslechů tahle píseň zněla, je výsledný kus papíru možná poněkud znepokojivý. Then again, I haven't really focused on the lyrics until now. Usoudila jsem, že tentokrát by to sneslo i nějakou dodatečnou barvu... ...ale možná má na dobarvování zásluhu i fakt, že zase nějakou dobu nebudu mít po ruce žádný použitelný scanner. Fotografie čmáranic podobných rozměrů jsou pain in the ass , když dojde na snahu o uvedení do zveřejnitelného v stavu jejich původní, černobílé podobě. Přinejmenším tedy v mém provedení. Ale kdo ví, třeba by bohatě stačila nějaká ta revize/dodatečná úprava za střízliva.

Předělávky starých věcí v souladu s (relativně) novými skutečnostmi mají tu strašlivou nevýhodu, že z nich původní účely mluví a rozptylují až moc hlasitě na to, aby se dalo v novém postupovat nějakým rozumným tempem. Ale ať se na to dívám, jak se na to dívám, myslím, že už tomu chybí jen nějaké to dotažení něčím pastelkovitým. Nějaké to rozjasnění nejasností. - - - Takže třeba za rok už by mohlo být hotovo. :))) (← To byl prokrastinátorský trojitý nepořádný úsměv.) (Jo, zase foceno za tmy a dodatečně dojasňováno. V tomhle se asi ještě nějakou dobu nezměním.)

Osobním pokrokem letošního roku jmenuju fakt, že jsem se při tvorbě téhle věci ve správnou chvíli zastavila a řekla si: "Co si tak s ohledem na použité materiály tentokrát napřed bokem vyzkoušet, jestli se s tím fixativem budou opravdu všechny kamarádit?" Takže to (naštěstí?) nedopadlo jako onehdy při sprejování přes lihovku . Ovšem nedokumentovat ty věci večer při umělém světle, abych pak nemusela většinu barev tolik týrat Photoshopem, si asi ještě nějakou dobu nezvyknu - podobně jako plánovat si předem, co všechno na daný patvar použiju, a podle toho postupovat (abych nemusela řešit již zmíněnou (ne)kompatibilitu) při aplikaci. Tuš, akvarelové pastelky, uhlová tužka; chuť tuhle stránku do konce roku dokončit, i kdyby to měla být katastrofa; název vypovídá o náladě a soundtracku posledních dní: Biffy Clyro - Wave Upon Wave Upon Wave Fun fact: V průběhu půlvěčnosti, kdy se tahle stránka sešitu nacházela ve stavu "navždy už jen náčrtek", nesla pracovní pojmenování ...

Jako nejmladší ze sourozenců jsem se musela srovnat s tím, že moje slovo nebude v porovnání s ostatními nejspíš nikdy dost hlasité na to, aby ho někdo zaznamenal. Prvotní pokusy o změnu byly rychle zašlapány, zadušeny hlasitějšími slovy, a tak jsem se smířila s tím, že za mě vybírají jiní. Po několika "budeš dělat tohle" a "budeš chodit támhle" jsem rezignovala. Když konečně došlo na formulace "chceš?" a "chtěla bys?", neuměla jsem si správně shrnout výhody a nevýhody toho či onoho - v následku čehož jsem někdy zarytě odmítala nabízené (protože cokoli, co mi navrhl někdo jiný, jsem viděla jako špatné/vnucované), jindy jsem prostě pokrčila rameny a nechala se odnést proudem. Všechno časem běželo na setrvačnost. Vyskytla-li se změna, bylo štěstí, když jsem na její existenci nezapomněla. Zapomněla jsem toho dost. (Pořád zapomínám...) Nechávala jsem doma věci, které byly potřeba jeden jediný den v roce. Nevzpomněla jsem si, že mám toho dne hrát na ka...