teamd.blog.cz // v zastoupení

Osobním pokrokem letošního roku jmenuju fakt, že jsem se při tvorbě téhle věci ve správnou chvíli zastavila a řekla si: "Co si tak s ohledem na použité materiály tentokrát napřed bokem vyzkoušet, jestli se s tím fixativem budou opravdu všechny kamarádit?" Takže to (naštěstí?) nedopadlo jako onehdy při sprejování přes lihovku . Ovšem nedokumentovat ty věci večer při umělém světle, abych pak nemusela většinu barev tolik týrat Photoshopem, si asi ještě nějakou dobu nezvyknu - podobně jako plánovat si předem, co všechno na daný patvar použiju, a podle toho postupovat (abych nemusela řešit již zmíněnou (ne)kompatibilitu) při aplikaci. Tuš, akvarelové pastelky, uhlová tužka; chuť tuhle stránku do konce roku dokončit, i kdyby to měla být katastrofa; název vypovídá o náladě a soundtracku posledních dní: Biffy Clyro - Wave Upon Wave Upon Wave Fun fact: V průběhu půlvěčnosti, kdy se tahle stránka sešitu nacházela ve stavu "navždy už jen náčrtek", nesla pracovní pojmenování ...

Jako nejmladší ze sourozenců jsem se musela srovnat s tím, že moje slovo nebude v porovnání s ostatními nejspíš nikdy dost hlasité na to, aby ho někdo zaznamenal. Prvotní pokusy o změnu byly rychle zašlapány, zadušeny hlasitějšími slovy, a tak jsem se smířila s tím, že za mě vybírají jiní. Po několika "budeš dělat tohle" a "budeš chodit támhle" jsem rezignovala. Když konečně došlo na formulace "chceš?" a "chtěla bys?", neuměla jsem si správně shrnout výhody a nevýhody toho či onoho - v následku čehož jsem někdy zarytě odmítala nabízené (protože cokoli, co mi navrhl někdo jiný, jsem viděla jako špatné/vnucované), jindy jsem prostě pokrčila rameny a nechala se odnést proudem. Všechno časem běželo na setrvačnost. Vyskytla-li se změna, bylo štěstí, když jsem na její existenci nezapomněla. Zapomněla jsem toho dost. (Pořád zapomínám...) Nechávala jsem doma věci, které byly potřeba jeden jediný den v roce. Nevzpomněla jsem si, že mám toho dne hrát na ka...

Člověk se ani nedostane k sepsání další várky historek ze sdíleného bytu a Slečna Spolubydlící zvedá kotvy a táhne někam do pryč oblažovat svou přítomností nové nejspíš-nicnetušící oběti. ( Prý bude bydlet s nějakou kamarádkou. Pořád nevím, je-li absurdnější představa, že vůbec má nějaké přátele, nebo ta, že s ní někdo z nich hodlá dobrovolně sdílet svůj životní prostor. ) Jednoho nedávného pondělí mi náš bytodárce sdělil, že se Slečna Spolubydlící bude stěhovat. Tak prý ať mu dám echo, kdyby někdo ze známých o ten pokoj stál. Rozeslala jsem pavouky po sítích - po pár prohozených větách se našla zjevně úžasná a dokonalá zájemkyně. ( A výjimečně to není sarkasmus. ) Dohodly jsme se na prohlídce a informovala jsem bytodárce. To byla středa . Slečna Spolubydlící odtáhla ve čtvrtek . Na rozloučenou nám tu nechala pytlíček marshmallows s roztomilým vzkazem, zikkurat z plat od vajec, spoustu náhodně rozmístěných prázdných obalů všude po bytě, v pokoji ( kromě všelijakého dalšího bordelu ) i...

Turisti totiž nikdy nespí. Předchozí/související: Raději písemně, prosím. Zpoza stolu (I.) Zpoza stolu (II.) Zpoza stolu (III.) Zpoza stolu (IV.) Zpoza stolu (V.) Hlavně pozitivně (Zpoza stolu VI. a okolo) Když jsem před více než rokem psala poslední článek, naivně jsem předpokládala, že rekordní transportní zpoždění - sedm hodin - už nikdy nikdo nepřekoná. Překonal. Dvě dámy ho nedávno nekompromisně rozdrtily svými deseti hodinami. ( Na druhou stranu, s tím, kolik peněz ušetřím, protože absolutně nestíhám většinu oslav a podobných akcí, se pak třeba budu moct o něco déle zašívat doma, až mi i z tohohle místa hrábne. ) Zatímco highscore ve zpoždění se mění, jsou věci, které se naopak nezmění nejspíš nikdy: dvanácti- či vícečlenné partičky jezdící do Prahy na rozlučku se svobodou. V březnu se zastavili Němci a ( surprise, surprise! ) pánové z Irska, v květnu Německo a Rakousko, v červnu k jinému Rakousku zase banda Francouzů a zanedlouho Britů. Skoro všichni jako přes kopírák, miláčkové...

Dodržování slíbeného/řečeného je čím dál tím těžší. ( a takové slabé spojení mezi loňským a letošním létem )

(nebo taky Závrať při stovce očí ) Odložila jsem ji na rok k ledu pro ujištění, že lepší už to nebude. (Vytvořeno jednoho ospalého odpoledne, jen o trochu později než 010716 Cestovní . )

A občas se jen tak for no reason zvednu a jdu si v 05:17 fotit dopady východu slunce.