teamd.blog.cz // v zastoupení

Dodržování slíbeného/řečeného je čím dál tím těžší. ( a takové slabé spojení mezi loňským a letošním létem )

(nebo taky Závrať při stovce očí ) Odložila jsem ji na rok k ledu pro ujištění, že lepší už to nebude. (Vytvořeno jednoho ospalého odpoledne, jen o trochu později než 010716 Cestovní . )

A občas se jen tak for no reason zvednu a jdu si v 05:17 fotit dopady východu slunce.

(nebo taky Dusno) 14. 07. 2017 na klíně v prádelně, den po velmi obohacující (a velmi krátké) výměně slov se Slečnou Spolubydlící.

...nebo taky "Tak, a teď jsi to posrala!" - kteroužto citací zdravím tu příčetnou kolegyni. Domácí absence scanneru mi trochu komplikuje tohle vyvěšování patvarů online. Na druhou stranu, alespoň si nedigitalizuju každou nedokončenou blbost, že. Až se naskytne nějaká časově rozumná příležitost, nahradím tuhle upravovanou fotku něčím použitelnějším. A5, mikrotužka, modrá a fialová pastelka, divná nálada. Pácháno na spoustě míst tužkou, doma barvami. Při barvení jsem stránku podložila kusem papíru s tak pěknou výraznou texturou, že se promítla i do barevných ploch. Což se bohužel při focení moc nepovedlo zachytit (což může být způsobeno třeba tím, že jsem to na experta zase fotila v noci při nedostatku světla, který jsem se následně snažila kompenzovat spoustou filtrování ve Photoshopu, nebo tím, že jsem pořád ještě levá a líná to cvaknout znova), a PS při úpravách tentokrát taky nebyl moc friendly... Tak snad ten další pokus vyjde lépe. EDIT 210517: Oskenováno, ale stejně to p...

Pořád se mi nedaří dokončovat rozpracované věci (a nemyslím tím jen tvorbu). Ale dělám na tom, fakt. fear leads to anger anger leads to hate hate leads to suffering

Nějakým záhadným řízením osudu (nebo čeho) byla nedávno má facebooková zeď znečištěna. Abyste rozuměli, k smrti nerada scrolluju přes haldy příspěvků, co jdou absolutně mimo mě, případně jsou objektivně označitelné za absolutní odpad, takže si velice (ovšem očividně ne dostatečně) pečlivě filtruju, co se zobrazí nebo nezobrazí. Před některými výplody ale, zdá se, člověk neuteče. A tak jsem se prostřednictvím fotografie krásných ( obecně vzato ovšem naprosto tuctových ) dlouhých vlasů, z kanálu, který mě absolutně nezajímá, dozvěděla, že z jednoho děvčete, které si dokážu vybavit jen velmi neurčitě z doby, kdy se náš věk vyjadřoval snad ještě jednociferným číslem, je teď bloggerka . Ta informace tam byla sdělena způsobem značícím, že jde o klíčovou informaci a že kdo onu slečnu jako bloggerku nezná, je přinejmenším zaostalým trilobitem. A tak jsem neodolala a blog si rozklikla. Nejspíš jsem ve svých dvaadvaceti letech moc stará na to, abych dokázala pochopit, co dělá bloggerku z (libovo...