teamd.blog.cz // v zastoupení

A občas se jen tak for no reason zvednu a jdu si v 05:17 fotit dopady východu slunce.

(nebo taky Dusno) 14. 07. 2017 na klíně v prádelně, den po velmi obohacující (a velmi krátké) výměně slov se Slečnou Spolubydlící.

...nebo taky "Tak, a teď jsi to posrala!" - kteroužto citací zdravím tu příčetnou kolegyni. Domácí absence scanneru mi trochu komplikuje tohle vyvěšování patvarů online. Na druhou stranu, alespoň si nedigitalizuju každou nedokončenou blbost, že. Až se naskytne nějaká časově rozumná příležitost, nahradím tuhle upravovanou fotku něčím použitelnějším. A5, mikrotužka, modrá a fialová pastelka, divná nálada. Pácháno na spoustě míst tužkou, doma barvami. Při barvení jsem stránku podložila kusem papíru s tak pěknou výraznou texturou, že se promítla i do barevných ploch. Což se bohužel při focení moc nepovedlo zachytit (což může být způsobeno třeba tím, že jsem to na experta zase fotila v noci při nedostatku světla, který jsem se následně snažila kompenzovat spoustou filtrování ve Photoshopu, nebo tím, že jsem pořád ještě levá a líná to cvaknout znova), a PS při úpravách tentokrát taky nebyl moc friendly... Tak snad ten další pokus vyjde lépe. EDIT 210517: Oskenováno, ale stejně to p...

Pořád se mi nedaří dokončovat rozpracované věci (a nemyslím tím jen tvorbu). Ale dělám na tom, fakt. fear leads to anger anger leads to hate hate leads to suffering

Nějakým záhadným řízením osudu (nebo čeho) byla nedávno má facebooková zeď znečištěna. Abyste rozuměli, k smrti nerada scrolluju přes haldy příspěvků, co jdou absolutně mimo mě, případně jsou objektivně označitelné za absolutní odpad, takže si velice (ovšem očividně ne dostatečně) pečlivě filtruju, co se zobrazí nebo nezobrazí. Před některými výplody ale, zdá se, člověk neuteče. A tak jsem se prostřednictvím fotografie krásných ( obecně vzato ovšem naprosto tuctových ) dlouhých vlasů, z kanálu, který mě absolutně nezajímá, dozvěděla, že z jednoho děvčete, které si dokážu vybavit jen velmi neurčitě z doby, kdy se náš věk vyjadřoval snad ještě jednociferným číslem, je teď bloggerka . Ta informace tam byla sdělena způsobem značícím, že jde o klíčovou informaci a že kdo onu slečnu jako bloggerku nezná, je přinejmenším zaostalým trilobitem. A tak jsem neodolala a blog si rozklikla. Nejspíš jsem ve svých dvaadvaceti letech moc stará na to, abych dokázala pochopit, co dělá bloggerku z (libovo...

Někdy koncem loňského roku mě přepadla myšlenka, že by možná nebylo od věci si zase jednou načmárat něco konkrétního místo další abstrakce. Cvičně. Něco jiného než staré pražské věže. Vydrželo mi to asi dvě a půl linky. A5, několikero tužek ( v plánu byla jako vždy jen mikrotužka, ale nějak se to zvrhlo, když se někam nechala založit a když jsem o něco později pro jistotu nechala při balení na con doma všechno psací a kreslicí krom tužky diářové... oh well ), dokončeno 17 0112 A ti neznuděnější stalkeři mají za úkol na základě kresby zjistit, kde konkrétně jsem v daném podniku při čmárání seděla.

(tentokrát ještě přerývaněji; a chronologické řazení se přeceňuje) Mám takovou hypotézu: Slečna se možná snaží kohokoli spolubydlícího znechutit a vynervovat do té míry, aby opustil(a) byt, a ona mohla mít celý prostor pro sebe za ( poměrně ) směšný peníz. Vysvětlovalo by to spoustu věcí. Netvrdím, že jsem dokonalá. Jen lituji, že není možné druhé osobě nadělit pod stromeček pořádnou schopnost sebereflexe. --- "Dobré ráno, malá mořská vílo!" Chvilku trvalo, než mi v hlavě po tomhle úžasném pozdravu dokázala vzniknout a přežít i jiná myšlenka než představa obrovského nápisu "WTF??" zběsile poletujícího místností. "Cože?" vypravila jsem ze sebe, jakmile ta chvilka pominula. "No, já jen že jsem si všimla, že trávíš docela dost času v koupelně..." Aha, zaklepat a ozvat se, když potřebuju někam, kde je obsazeno na dobu neznámou, je asi moc mainstream. "Kdepak máš svého vysněného prince?" Obraz zběsile poletujícího "WTF??" se vrátil...