Někdy na podzim loňského roku za mnou přišel bratr, jestli bych nemohla něco udělat pro jistou organizaci. Namalovat jim na zeď v tělocvičně jejich logo. A že jsem dlouho po žádné zdi nepatlala (nepočítáme-li jednu opravu barvy za topením), řekla jsem si - proč by ne. Vzala jsem si kontakt na osobu zodpovědnou, vyžádala si detailní popis požadovaného provedení a začala shánět, co je potřeba. Ke svému obrovskému štěstí jsem si kvůli logu (o průměru 1 m) nemusela provizorně zhotovovat žádné "megakružítko" ze tří náhodných předmětů ani shánět dlouhá pravítka - vzpomínáte-li někdy na obrovské rýsovací pomůcky, které se používaly při hodinách matematiky na základní a střední škole, já se tomu nevyhnu při většině návštěv jednoho z příbramských bydlišť, protože i takové předměty se nachází v mámině domácím ateliéru. Long story short , sbalila jsem vše potřebné do dvou tašek a strávila dvě říjnové soboty (z nich jednu narozeninovou) převážně v poloze sedícího Quasimoda s tužkou, pozd...
