teamd.blog.cz // v zastoupení

Je mi... skvěle . Cítím se báječně, když se zpětně podívám, jak jsem se dokázala nesesypat jen proto, že jsem někomu nedokázala vyhovět. Před nějakými dvěma-třemi lety by to tak jednoduše nešlo. (Je komické, že to, co nejvíc nenávidíme, nám toho ve výsledku nejvíc dává.) Odevzdala jsem dneska svoji první vysokoškolskou písemku a úkol a ačkoli tuším, že ani jedno z toho nebude úplně v pořádku a podle představ zadavatele, jsem ráda, že jsou ty papíry vůbec popsané. Upíjím tady kafe z nového hrnku, doufám, že mi kofein vykope tu bolest z hlavy, a nechápu, jak jsem doteď mohla pít z něčeho, co má méně než 600 ml. Napadá mě jeden záchvat paniky za druhým, a mně je to jedno. Přečkávám je po pětiminutkách a nakonec to vždycky vyjde. Paradoxně - stres pomáhá. Pokaždý si prostě řeknu "Nemam čas řešit tyhle stavy!" - a pokračuju dál. Pomalu, ale jistě. Je to pár dní, co jsem se nadobro rozloučila se svým posledním náctým věkem a nedokážu se smutně nepousmát při vzpomínce na to, že jsem...

Pracovní název: mražená levandule (have a wild guess) Vzor R1 se spoustou změn v postupu (No páni, po více než roce taky vytvářim něco pro sebe, a nejsou to náušnice.) Občas si říkám, že by bylo výhodnější naučit se pořádně pracovat s nějakým 3D modelovacím programem, než se rozčilovat nad shitskýma fotkama, který nespraví změna úhlu ani vzdálenosti. (Jo, je to rozmazaný, ale tim asi jen tak něco neudělám. Celkem jsem pořídila těch fotek 7, tahle z nich byla nejostřejší.)

IV. (Takovej ten pocit...) ...když se v nečinných dnech uklidňujete tím, že nakonec přece vždycky můžete jít za spolužačkama do Kauflandu. A že přitom máte na výběr hned z několika měst. ...když vás po dvou měsících ticha najednou každý chce zaměstnat, a vy, znuděná socka, nevíte, jestli vzít spíš to, co vás baví, nebo to, z čeho je víc peněz... Tak berete obojí a doufáte, že vás to nezabije. ...když letos brigádničíte nejen se svými ( bývalými ) spolužáky, ale i učiteli. ...když pracujete s osobou tak neskutečně nechutně zmalovanou, že byste se jí nejradši zeptali, jestli má kurva doma zrcadlo. (Jenže tušíte, že asi ano, protože to má všechno dotažené do posledního detailu.) ...když ty dvě-tři baby kousek od vás drbou snad všechno, co se hejbe, jakmile to poodejde aspoň čtyři metry od nich, a vy přemýšlíte, co zajímavého mají na vás. ...když se na vás ta ženská vedle osopí slovy "Jestli si jako myslíte, že stará bába ( nemohlo jí být víc než 45, i kdyby kouřila jedno cígo za druh...

Co si budeme povídat, tu epickou fialovou zeď dveřní už pravděpodobně ničím nepřekonám. To ale neznamená, že se o to nebudu pokoušet... ^^ Vypadá to, že v dohledné době (rozuměj rozmezí několika let) tuhle místnost nedokončim, resp. nebudu s to ji dokončit, tak se prozatím budu alespoň tvářit, že to je umělecký záměr... Však víte, naprosto jasné vyjádření nesouhlasu s dnešní uspěchanou dobou --- a tak. :) Teď jak se na to dívám, asi jsem měla udělat detail toho srdce, když už jsem se s ním tak dělala. No nic. Kdyby to někoho zajímalo, tak mi tam visí Tsutomu Niheiova Cibo , Staré barevné zavoskované cosi a přepracované Abstraktní cosi . Vpravo, tam, jak je ta neskutečně velká prázdná plocha, měl viset plakát s obrazem od Moneta a podle něj měly být dopatlány další čáry kolem. Jenže to by se napřed někdo musel dokopat k tomu, aby vážně něco dělal, že. (Odpusťte ten chaos na stole, já ho tam potřebuju mít...) Co se čar na stěně s oknem týče, provedení je ještě o něco slabší, ale who ca...

Rok a půl a vypadne ze mě tenhle fail, haha. No nic. Použité elementy: • Lying and Drawing - Pose Reference (SenshiStock) , není nad to postřehnout vlastní chybu až při dokončování • jeden úžasný výrok ( A Softer World ), jemně poupravený • Handwriting Brushes (Obsidian Dawn) , sotva znatelně použité

Před téměř šesti měsíci ( ten čas šíleně letí ) jsem se dle svého zvyku několikrát špatně rozhodla a dělala věci, na které mi měl zbýt čas jindy. To už se asi nikdy nezmění... x) No... já jim sice říkám "špatná", ale nic moc zlého z těch rozhodnutí zatím nevzešlo... Spíš naopak. (Toria si ze všech možností vždycky vytáhne drobný redesign. Nechápu, jak to dělá.) A4, tužka (napřed jen mikrotužka, pak jsem ji nemohla najít, tak jsem použila tu typickou červenou zabohaneznámčísloaleasijedna tužku, co má doma snad každý ), zoufalá referenční fotka sebe sama. Pracovní název: "Vždycky je tam můžeš zavřít a doufat, že nenajdou cestu ven..." ( Špatná rozhodnutí I. - zde . Kdo najde spojitost, dostane... eh... bludišťáka?)

Někdy během minulého týdne, pravděpodobně to bylo v pondělí, jsem si tak večer kráčela domů skrz les klonovaných domů. Okolnosti se sešly tak, že jsem dostala chuť zase po čase nenávratně zničit jeden z těch papírů, co mám doma vyhrazené přesně pro takové chvíle, a čirou náhodou jsem k té chuti dostala jako bonus i vzor. A4 s ustřiženým spodním okrajem ( papír pocházel z jakéhosi kroužkového bloku ), tempery, pastelky. Tu světlejší modrou jsem dodatečně předělávala, proto to vypadá, jak to vypadá... za stromem vlevo ( ano, ty dvě beztvaré věci dole mají být stromy ) byla prve stejně tmavě modrá, jako je u horního okraje papíru; říkám si, jestli by to bývalo nebylo lepší, kdybych to nechala v původním stavu. ( ten facebookovskej čtvercovej ořez vypadá mnohem líp... kde mám nůžky?... )