teamd.blog.cz // v zastoupení

Kdykoli vezmu do ruky něco barevnýho, dojdu k závěru, že ve výsledku by to v každém případě vypadalo mnohem líp na černym papíře...

"Vypadáš nějak naštvaně." "Já?" "..." "Já? Naštvaně? Leda absolutně nasraně! Vlastně bych mohla říct, že jsem posledních pár týdnů permanentně nasraná..! Cože? Kvůli škole? Ne. Ne, ne, ani náhodou. Škola za nic nemůže... zatím... To všichni ti lidi tam - nesnáším je! Každý ráno přijdu a mam pocit, že tam probíhá nějaká soutěž o to, kdo mě nasere první. Měla jsem dneska zas chuť je zabít. Nemůžou člověka nechat na pokoji, nemůžou si svojí práci udělat sami a včas... Nejvíc ze všeho miluju, když viděj, že někam jdu, a vzpomenou si, že tam jdou taky. A hned: 'Počkej na mě!', protože se z nějakýho důvodu očividně bojej chodit kamkoliv sami. Tak čekám, a oni se začnou na chodbě s někym vykecávat. O ničem důležitym, prostě jen tak. Tak se po chvíli naseru, seberu a jdu. A zas někdo ječí, ať čekám. Nebo po testech. Vybírá je vždycky poslední člověk v řadě, a vždycky se kurva musí podívat, co jsem tam napsala já! Do piče, to snad nemůže počkat, než s...

(Na druhou stranu, možná měla Z. pravdu - možná stihnu zdokumentovat celej gympl...) Obvyklá velikost A5, asi tři nebo čtyři různé tužky, jedna ze tříd ve třetím patře ( ne že by nebyly všechny stejné ).

Přišel leden, jak má být: venku padá to bílé nic "voda, co vypadá jako bavlna" (řekli by o něco jihovýchodněji) ale na kalamitu to asi nestačí... Možná příště?

Už ani nelituju, že nám z hlavní stránky zmizel výpis nejnovějších článků. Tahle část oné epické změny titulky Blogu mě ke konci prosince nasrala ze všeho nejvíc, ale jak už to bývá, jen se ozývala afektovaná reakce. Po úspěšném dohledání žebříčku nejnovějších článků jsem došla k závěru, že tohle byl v celém tom slavném postapokalyptickém překvapení pravděpodobně ten nejlepší krok. Nevěříte? Tak do těch žebříčků nahlédněte sami. Na každou stránku seznamu článků připadá dvacet položek, z nichž je přibližně sedmnáct na první pohled spam. ( Ještě že je v názvech těch blogů na konci letopočet, člověk si to hned líp přefitruje... ) Za zbylými nadpisy článků se pak většinou ukrývají reposty tweetů celebrit, případně jejich fotky, dále Upíří deníky ( nebo jak se ta momentálně oblíbená mutace jmenuje ), neupíří deníky a blogy budoucích bulimiček, anorektiček a jiných -iček. Skoro začínám postrádat tu podobu, kterou Blog.cz měl, když jsem tu začínala: poněkud shitsky vyhlížející hlavní stránku ...

(Polofyzická podoba návrhu vznikla o hodině Konverzace v AJ, kdy jsme sledovali Burtonovu Alenku. Použité odstíny mi připomněly Northrend; asi bych se tam zas měla podívat. Tolik k názvu.) (Abych nezapomněla - jakože už se stalo - děkuji Janičce za konzultaci ohledně barev ;))