Včera sem měla chuť vraždit. Ne že by to u mě bylo nějak neobvyklý. Na druhou stranu, člověku neuškodí když se jednou za čas přestane usmívat a trochu se rozčílí. Stačí když při tom nikomu nic neudělá :D Neptejte se mě na souvislost, ale zrovna se mi vybavila jedna informace, kterou sem před časem kdesi četla.... Lidi, co poslouchaj metal, sou v normálním životě naprosto klidný a vyrovnaný. Lidi, co poslouchaj klasiku, zas až tolik ne. Do háje, to by souhlasilo - poslouchám všechno... (teda skoro - nechtějte po mně, abych si pustila Justina Biebera :D bože to snad ani neni kluk xD) s mírnou převahou "tvrdší" muziky. A pak sem jaká sem, náladová, k nepochopení, občas i na zabití. A to je o mně obecně známo jen tolik, kolik by se na špičku ledovce vešlo. Mam ráda svoje "soukromí". Co na tom, že to často přehánim, sem to prostě já. ...Neberte choleričce jednu z mála jejích opravdovejch radostí... :D Víte co je skvělá zábava? Děsit nebo přinejmenším překvapovat důchod...